Automatická kresba

Automatická kresba (AK) je jedna z forem alternativní diagnostiky jakou je také například kyvadlo nebo virgule. Funguje také na stejném principu a její velkou výhodou je, že se jedná o grafické znázornění situace. Zatímco při diagnostikování virgulkou nebo kyvadlem pouze přijímáme informace od diagnostika, při AK máme situaci před sebou na papíře. Informace tak na nás působí na více úrovních.

Například, když se budeme dotazovat na vztah a diagnostik nám sdělí, že náš vztah s partnerem není dobrý, my jsme na partnera doslova pověšení, zatímco jeho směřování je úplně jinam, za chvíli si z toho budeme pouze pamatovat, že vztah není dobrý a za 2 dny (obzvláště, pokud nás ta informace opravdu nepotěšila) na to zapomeneme úplně. Kdežto, když tuto skutečnost uvidíme i nakreslenou, úplně jinak to na nás zapůsobí. Možná je v nás někde uloženo ono “je to černé na bílém”.

Takže popsaná situace by mohla vypadat asi nějak takto:

Partner A “uhání” partnera B a ten před ním “uhýbá”. V tomto případě se jedná o přitažlivost, nikoli o skutečný vztah.
Na kresbě dole je pro srovnání zakreslen vztah v ideálním případě.

Více příkladů a podrobnější popis AK, bude uveden dále.

Jaký je to tedy princip, na kterém AK (nebo jiná alternativní diagnostika) funguje?

Pokud čtete tyto řádky, tak jistě patříme k těm, kteří nepochybují o tom, že existuje ještě něco více, než jen co vidíme, cítíme, slyšíme, na co si můžeme sáhnout. Mnozí si již možná nechali vyfotografovat svojí auru a nebo byli na výkladu tarotu, mají osobní zkušenost s telepatií nebo sny, které se vyplnily…

Uvádí se, že to, co vnímáme jako hmotný svět je pouze 10% z celku. Není důležité, jestli to číslo je přesné, i kdyby to bylo 50%, pořád je tu obrovské množství informací, skutečností, dějů, které jsou kolem nás, ale my je běžně nevnímáme. V Bibli se říká, “Jako v nebi, tak i na Zemi”. Nebo také, jak v makrokosmu, tak v mikrokosmu.

Každá jednotlivá buňka je vlastně takový svůj vesmír. A jak jsou v každé buňce uloženy veškeré informace o organismu, ke kterému patří, veškerá historie, tak i ve Vesmíru jsou tyto informace uloženy. A jsou tam uloženy pro to, abychom se, kdykoli potřebujeme něco vědět, mohli zeptat. Jako knihovna. Stačí otevřít knihu a číst….. Každý člověk toto může. Jenom jsme bohužel jako lidstvo ve stavu, kdy jsme těmto schopnostem většinou uzavření.

Záleží na každém, kam směřuje jeho vývoj, co považuje za důležité, čemu dává přednost, jaké jsou jeho myšlenky a následující činy. Napojením na tuto databanku tudíž můžeme zjistit informace o čemkoli. Záleží ovšem na spoustě okolností.

Každý z nás dostane informaci, je jen otázkou, odkud tato informace pochází. Běžně se uvádí, že záleží na našem duchovním a duševním vývoji, tedy stupni vývoje, čím výše (nebo dále) jsme došli, tím jsme schopni získávat pravdivější informace. Také ovšem záleží na tom, jak žijeme v současném životě a v neposlední řadě na momentálním rozpoložení.

Nabízí se zde otázka, jak tedy poznáme, odkud ten který diagnostik čerpá informace? V tomto případě hraje velkou roli instinkt a také náš přístup, co skutečně hledáme. Ne, o čem mluvíme, že hledáme, ale co je v nás, co vyzařujeme. A podle toho také najdeme “svého” diagnostika. Může to vypadat až nereálně, ale pokud bereme v potaz fakt, že náhody (ve smyslu události nahodilé, ničím neovlivněné) neexistují, že všechno se děje v důsledku příčiny a následku nebo také akce a reakce, je to nasnadě. Pokud budeme hledat co nejsnadnější a nejméně bolestivé řešení našeho problému, tak ho skutečně najdeme. Najdeme člověka, který nám řekne to či ono, doporučí nějaký přípravek, pomůže energií, nás to nebude stát ani moc peněz, ani moc sil, ovšem výsledek tomu bude také odpovídat. Ten člověk nemusí být žádný podvodník, on je na určité úrovni a předává jím zjišťěné informace lidem, kteří právě tyto informace hledají. Až pochopíme, že pravdě neutečeme a jednou jí budeme muset zjistit, pokud budeme chtít problém vyřešit, toho pravého diagnostika najdeme. Při výběru bychom měli být otevření a to především sami k sobě. Potom se nespleteme.

Z výše uvedeného vyplývá i nedocenitelná přednost tohoto způsobu diagnostiky. Problém je odhalen ve fázi, kdy ještě nepřešel až do fyzického těla a vypořádání se s ním je tudíž značně jednodušší. A hlavně je touto metodou možno odhalit skutečné příčiny našich problémů. Například, pokud žena nemůže otěhotnět a medicína nezjistí objektivně důvod, proč tomu tak je (oba partneři jsou “zdrávi”) a takových případů není málo, je medicína v koncích. Svým přístupem a způsobem diagnostiky ona skutečně více nemůže. Kolikrát jsme slyšeli ono, “to se stává” nebo “zkusíme ještě tohle a uvidíme”? Kdo to zažil ví, že je to, jak se říká, na mašli….. Spousta problémů totiž vzniká ze špatného vztahu. K partnerovi, rodině, práci, lidem, prostředí, sobě samému … a tak bychom mohli pokračovat. A zde je právě AK nedocenitelným pomocníkem a rádcem. Můžeme si 10 let namlouvat, že náš vztah s partnerem je harmonický a láskyplný, protože my ho takový mít chceme, tak zavíráme oči a skutečně nevidíme, že tomu tak není. On partner nemusí vůbec být zlý člověk nebo se k nám špatně chovat, ale pokud se k sobě nehodíme, nemáme spolu být (tedy určitě jsme se nepotkali náhodou, měli jsme si něco předat, pochopit, ale poté jít zase každý svou cestou), tak nám to bude předhazováno tak dlouho, dokud to nepochopíme. Třeba tím způsobem, že spolu nebudeme moci mít děti, přestože po nich nesmírně toužíme. Čím dříve problém vztahu (ke komukoli nebo čemukoli) vyřešíme, tím lépe. Kolikrát jsme si řekli, “kdybych já to byl jenom věděl”, ale přiznejme si, chtěli jsme to skutečně vědět? Kdyby totiž ano, tak bychom se to dozvěděli. Určitě jsme dostávali spoustu indicií. Ale tenkrát nám třeba přišlo těžké něco řešit, teď je to ovšem ještě těžší a každým rokem se to rozhodně zlehčovat nebude. Dívat se na věci pravdivě, ať už my nebo situace vyzní jakkoli a bude nás to stát cokoli (čas, úsilí, peníze…) se rozhodně vyplatí. Pokud je to totiž něco, co stejně vyřešit musíme, tak tomu neunikneme.

V roce 1989 byla automatická kresba uznána jako diagnostická vědecká metoda.

Nahoru

Comments are closed.